Můj zápis číslo 2

16. dubna 2010 v 6:37 | Tom Dourif |  Tomův Deník
Dnešní den byl opravdu nabitý,jelikož byl plný akce  a adrenalinu.Jde o to,že můj bratr se nikdy nesmá dozvědět,že chodím s Daphne,protože by to vykecal mámě.Máma je hrozně přísná a určitě by to nesvolila.Tento den jsem tedy ráno(a opět jsem zaspal) přišel do kotle,řekli mi že většina je opět na turnaji.Samozřejmě jsem se tam vypravil.Vzal jsem si opět letaxový prášek a pronesl jsem,,HOTÝLEK" a v mžiku jsem se objevil v hotýlku.A věřte nebo ne v hotýlku již čekala Daph.Tohle jsem opravdu nečekal,ale bylo to milé překvapení.Šli jsme tedy s Daph společně na turnaj,ale zvolili jsme si jinou cestu.Šli jsme trochu dál a zabočili jsme až později a samozřejmě to byla slepá ulička.To nám však nevadilo.Byla to sice slepá ulička,ale byla ohraničená pouze plotem a domem.V domech nyní věčně nikdo nebyl,takže jsme si tady s Daph lehli na trávu a pozorovali mraky.Byla to opravdu kráska.Viděli jsme mraky různých druhů a povídali jsme si atd.Potom jsme už ale opravdu museli na turnaj.Když jsme na turnaj přišli,bylo tu hodně lidí,dětí a já nevím čeho ještě.Zamířili jsme na tribuny.Na tribunách už vládlo nadšení.Princezna Isabela,která se přijela na turnaj podívat,nyní rozdávala autogramy.Autogram od princezny je velmi vzácná věc.Princezny mají obvykle nos nahoře a s nikým se nebaví.Isabela však udělala vyjímku a podpisy rozdávala.Já musel samozřejmě jeden taky dostat.Našel jsem si papír,který nosím vždy po kapsách a podpis jsem dostal.Ozdobným písmem jsem měl na papíře ,,Princezna Isabela".Ostatní i když měli podpisy se tak nějak usadili na tribuny a poslouchali a dívali se na Isabelu.Já jsem si přisedl za Daph a seděli jsme tam spolu.Zezadu na mě ale vykukl jaký si kluk.Představil se mi jako Owen.Doufal jsem že se s Daphne sblížíme opravdu hodně a tak jsem si z bathou vytáhl lahvičku,která vypadala jako voňavka.Voňavku jsem si s sebou dovezl,takže to musela teoreticky být ona.Nastříkal jsem se tekutinou v lahvičce ale až pozdě jsem si uvědomil že je to odpuzovadlo.Linul se odsud hrozný smrad,ale já se hlavně potřeboval nějak se zbavit lahvičky.Owen si ji ode mě rád vzal,protože nevěděl co v ní je.Okamžitě se nastříkal.,,Daph? já se pudu umýt" řekl jsem Daph,která se na mě usmála a přikývla.Tak jsem se sebral a utíkal jsem z tribuny.Po chvíli jsem slyšel kroky,protože šel za mnou i Owen.Zrychlil jsem a za chvíli jsem byl v kotli.V kotli jsem se pořádně umyla najedl.Když jsem se potom vracel na turnaj a šel jsem k letaxu,abych se letaxoval do hotýlku.,viděl jsem u letaxu Daph.Také se chtěla letaxovat do hotýlku tak jsem na ni křikl,,Daph Počkej!" bohůžel mě už neslyšela a letaxovala se.Okamžitě jsem se ale letaxoval za ni.Stihl jsem ji.zrovna se  byla také umýt,protože Owen ji prý polil taky.
To nám už bylo jedno,tak jsme se přenesli do kotle.V kotli jsme se nudili a nevěděli jsme co dělat. Já měl ale nápad v záloze.,,Daph za deset minut přijď do parku v Londýně." Daph jenom přikývla.
Jakmile vstoupila Daph o deset minut později do parku úžasla.V praku bylo prostřeno na nádherný piknik.Ovoce,chleb,ryby,ležák bylo toho spoustu. Usedli jsme k jídlu a jedli.Chutnalo to výborně a skvěle jsme si při tom popovídali.Po chvíli jsem ale na druhé straně parku viděl tvář.
MAREK!.Daph se zhrozila stejně jako já.Kdyby nás Marek viděl,všechno by řekl mámě.Všechno jsme sbalili a utíkali jsme.Dohodli jsme se že doběhneme do ného pokoje.V mém pokoji jsme se schovali na chvíli,protože za chvíli někdo ťukal.Otevřel jsem dveře a ve dveřích stál Marek!Marek bez pozvání vkročil do pokoje,ale tak nešťastně že Daph zrovna vyběhla ven,já za ní a zabouchl jsem Markovi dveře před nosem.Rychle jsem je zamčel a utíkali jsme s Daph do kotle.V kotli jsme si na chvilku vydechli,ale ne nadlouho,protože se ve dveřích znovu objevil Marek.Museli jsme se přenést do hotýlku a utíkali jsme před ním snad po celém turnaji a po celém Malém Visánku.Potom už mě to ale nebavilo a tak jsme s Daph zašli do pokoje Marka.Marek tam už čekal  a ptal se co chci.Okamžitě jsem na něj vychrlil že s Daph chodím,že s ní chodit budu i dál a že to klidně může říct mámě,ale stejně ho neposlechnu.Marek se divil,ale i tak nás pozval dál.Když jsme vkročili do pokoje,tak nás Marek zamčel,stejně tak jako jsme zamčeli my jeho. Chvíli jsme bušili na dveře,ale pak přišel opět Marek.Ale tentokrát to nebyl žádný hezký výraz,ale pohled zabijáka.Byl sice o rok mladší,ale já měl při hrozných situacích to že omdlívám a mohu zemřít i při normální rvačce.Marek zabouchl dveře a pustil se do mě.Byl to těžký boj.Mlátili jsme se hlava nehlava,ale já na to doplatil.Když mi Marek zasadil ránu do obličeje,začal jsem slabě krvácet a omdlel jsem.Ležel jsem tam asi pět minut.Pak jsem opět nabral vědomí,zvedl jsem se a beze slova s Daph vyšel z pokoje.Před pokojem už ale stála profesorka.Ruce v bok a přísný pohled.Ptala se co se to tam dělo,protože výkřiky a rány byli slyšet až na chodbu.A když viděla na mojí tváři tu zaschlou krev,bylo ji jasné co se stalo.Šel jsem se ihned umýt,ale pak jsem se jen krátce rozlooučil s Daph a šel jsem si lehnout.Byl jsem už opravdu vyčerpaný.Ale dostal jsem nápad na další den.

Obrázků je tentokrát celkem hodně,takže budou v galerii,která má stejné jméno jako tato rubrika.
 

První zápis

15. dubna 2010 v 6:35 | Tom Dourif |  Tomův Deník
Dnes,jsem si začal psát deník a tak vám hned napíšu,jak jsem prožil první den.Ráno jsem se probudil a obul a už jsem celý nedočkavý běžel do kotle,abych se nasnídal a mohl se ihned Letaxovat do Visánku (respektive do hotýlku u netopýra) abych mohl pokračovat ve sledování turnaje,který jsem každý den sledoval.Došel jsem do kotle,a překvapil mě že je tam nějak málo lidí.
Přemýšlel jsem nad tím,čím by to mohlo být.Došlel jsme k závěru,že jsem zaspal a že v 11 hodin už budou většina v Hotýlku. Nasnídal jsem se tedy v kotli jenom trochu,protože jsem měl v plánu dát si ve Visánku oběd.Nasnídal jsem se a letaxoval do hotýlku.V hotýlku jsem sešel po schodech a vyšel ven z hotelu na ulici.Ulice byla kupodivu liduprázdná.Ale již z dálky jsem slyšel dovádění a veselí ostatních.Šel jsem po zvuku a samozřejmě jsem se brzy objevil před Fialovým stanem,který je něco jako můj BOD,když zabloudím.Od stanu jsem si vše hezky prošel.Zašel jsem si ke stánkům,u kterých dnes nikdo nebyl,viděl jsem draky ve svém výběhu,šel jsem shlédnout tribunu,ale i tam bylo kupodivu hodně málo lidí.Ale brzy jsem viděl že hodně lidí je u luků.A v tom se mi rozbušilo srdce.
U luku v řadě stojí dívka ze zmijozelu,která se mi také líbí.Nejsem si jistý,zda se já líbím jí,ale doufal jsem v to.Stála a přesně jednou střelou trefila terč.Rád bych to vyzkoušel také,ale byl bych zahanben,protože jsem nikdy z luku nestřílel a nemyslím si,že by mi to nějak extra šlo.Ta dívka se jmenovala Daphne Lorrenová.Musel jsem si ale také prvně zastřílet,abych viděl co dokážu(a věřte nebo ne,moc jsem toho nedokákzal)Ale jak křičel instrukor:,,NAPNOUT TETIVU!" a ,,Vystřelit ŠÍP!"
Podle pokynů jsem se snažil řídit,ale nemyslím že mi to bylo něco platné.Ovšem poprvé v životě jsem střílel z luku a nepopírám že mě to hrozně bavilo.Cítil jsem takový pocit,který nelze slovy popsat.(Asi si teď říkáte jaký jsem blázen že mám druhé vánoce ze střílení z luku,ale takový už prostě Tom Dourif je.)po střílení jsem zašel za Daph a nesměle jsem ji pozdravil.,,Ehm....Ahoj Daph"
řekl jsem tak nějak nervózně.Daph se na mě usmála a pozdrav mi opětovala.Já jsem ale nechtěl dlouho chodit kolem horké kaše.,,Daph? mohla bys se mnou jít na chvíli do toho fialového stanu? Potřebuju si s tebou promluvit" Daph se na mě podívala a s úsměvem odpověděla.,,Jistě,půjdu ráda" Já cítil že mi začíná bušit srdce.Šel jsem do stanu jako na propravu,protože to taky poprava měla být.Ve stanu jsem se už ale neudržel a vychrlil jsem na Daph přesně to,co jsem měl na srdci.,,Daph,nevím jak si to přebereš a doufám že ne zle,ale miluju tě a rád bych s tebou začal chodit.Vím že je to trapné s klukem,který už po třetí opakuje první ročník,ale já se zlepším to slibuji." Vychrlil jsem to ze sebe tak rychle že už to snad rychleji ani nebylo možné.Daph se na okamžik zamyslela,potom nadhodila výraz popravčího.Potom se jí výraz opět rychle změnil a ona odvětila,také rozpačitě.,,Ehm....Tome....já...víš...."Již mi bylo jasné co mi chce sdělit:Už někoho má
já hloupej! proč mě to nenapadlo dřív? Sice jsem už věděl co mi odpoví a tak jsem čekal,než mi to řekne sama.Její odpověď mě ale zcela zaskočila.,,Ehm....Tome...Jsi hrozně fajn kluk a taky tě mám moc ráda.Takže ANO.Budu s tebou chodit."To slovo Ano mě totálně dostalo.Nevěděl jsem co říci,ale zmohl jsem se jenom na.,,Tak.....tak...to je super....protože....já ......a teď ......ty..... to je....." Daph vycítila mou nervozitu a udělala to,co bych v téhle době nikdy nečekal.Políbila mě.Polibek jsem ji samozrejmě opětoval.Tak tahle začal můj vztah s Daphne Lorrenovou, o které uslyšíte velmi velmi často.Daph si potom chtěla jít ještě zastřílet,protože se chtěla zdokonalovat.
Já jsem ale v té době úplně zapoměl na oběd a blížila se doba večeře.,,Daph? já se už asi letaxuji do kotle.Tam se dám takovou malou večeři.Sice je na ni trochu brzy,ale já jsem ještě neobědval" Daph se usmála a řekla.,,Jasně.Zastřílím si jen z luku a příjdu za tebou." naposled se na mě podívala,usmála se na mě a pak se ztratila v davu lidí.

Když jsem se objevil opět zpět v kotli už na mě čekala večeře.Dal jsem si pizzu,která byla mimochodem hodně dobrá.A pak jsem již čekal na příchod Daph.Daphne se vrátila také brzy.Ani ne hodinu po tom co jsme se rozloučili.Po večeři jsme si ještě zašli do parku.V parku jsme seděli na lavičce u rybníka a povídali si o mnoha věcech.Bylo to řekněme perfektní zakončení dnešního dne. A Marek? toho jsem dnes moc neviděl,ale věřím,že vám sem také napíše zápis ze svého dne.


A jak jsem slíbil tady jsou obrázky k dnešnímu dni:
Tady střílím poprvé z luku.A Tom Dourif je ten chlapec s dlouhými vlasy a v tom červeným.

První polibek s Daphne.
Zakončení dne s Daphne v parku......

Děkuji,že jste četli tento první zápisek a doufám že si rádi přečtete i další.........

Psaní deníku

14. dubna 2010 v 15:08 | Tom+Marek Dourifovi
Ahojky,takže tenhle blog jsme založili jakožto postavy Hry ŽVB=Život v Bradavicích.
Abychom vám tak nějak shrnuli o co se jedná:Tom Dourif je jedenáctiletý chlapec,kterému moc nejde
učení,ale přál by se polepšit.Když propadne v prvním ročníku školy čar a kouzel v Bradavicích a o letních prázdninách zapíjí svůj žal v Děravém kotli v Londýně,setká se s chlapcem,který je mu velmi sympatický.Chlapec je o rok mladší a úkáže se že je to jeho ztracený bratr Marek.Tom tímto dostává nový smysl života,ale jak již zjišťjueme,Učení není ani Markova silná stránka a proto propadnou v prvním ročníku oba.Bylo to hlavně z nepozornosti.Náš blog tedy začíná tím,že Bratři Dourifovy,
Tedy Tom potřetí a Marek podruhé opakují ročník v bradavicích.A aby jste zjistili co se s nimi děje,
Budeme vás o tom informovat formou deníku.Na tomto webu naleznete dva deníky.Jeden patří 12 ti skoro 13 ti letému Tomovi Dourifovi a druhý patří 11 ti skoro 12 ti letému Marku Dourifovy.Aby to nebylo jen o psaní,budeme sem vkládat i obrázky,které během našich dní nafotíme.A protože nyní začíná Léto a my jsme nyní v kotli,kde se pořádá rytířský Turnaj pro kouzelníky,dostanete vše po čem toužíte :) 



Zdarec a Nazdar Bratři Dourifovi.

Kam dál

Reklama